Vladimír Bahna, Slovensko

Šokující výsledek svého testu PSA se pan Bahna dozvěděl hned na první preventivní prohlídce. „Bylo mi 51 let a doktorka povídá, že bych už měl mít urologickou prohlídku, tak jsem šel a bylo. Jakmile dostali výsledky, hned mi volali, že mám PSA 65,“ vypráví charismatický muž. Okamžitě následovalo histologické vyšetření 10 vzorků, které potvrdilo rakovinu.

Bohužel dodnes Vladimír nemůže zapomenout na způsob, kterým se diagnózu dozvěděl. „Otevřel jsem dveře k doktorovi a ten s úsměvem povídá – tak si tipněte, jak to dopadlo? Člověk si snad do posledního okamžiku nepřipustí variantu, že by právě jeho mohla hrozivá nemoc. Řekla jsem tedy: „No, doufám, že dobře“. Opak byl pravdou. „Lékař mi  odpověděl, že mám rakovinu v pokročilém stadiu a dodal, že nejspíš už všude.“

Když se Vladimír vzpamatoval, vzal situaci do vlastních rukou. Podstoupil vyšetření, které prokázalo, že nádor je lokalizovaný na prostatě a začal zjišťovat možnosti léčby. Byl převeden na hormonální léčbu s tím, že nádor je neoperovatelný a že by bylo vhodné ozařování. Mezitím ale hormonální léčba neprobíhala úplně v pořádku, muselo dojít ke změně preparátu a díky dotazu, který směroval na poradenský server pro pacienty s prostatou, se pan Bahna dostal k dalšímu lékaři. Ten k jeho překvapení velmi radikálně prosazoval operaci. Se slovy, že jde o život a nádor musí okamžitě ven, chtěl pacienta objednat na prostatektomii. „To jsem nechtěl, už kvůli tomu, že dva předchozí lékaři o tom vůbec nebyli přesvědčeni, zeptal jsem se aspoň na šetrnější robotickou operaci, kterou dělali na jiném pracovišti. To ale tento doktor odmítl a tlačil mě do operace na otevřeném těle s tím, že není čas a je to jediná možnost. Protože jsem měl prostudované různé možnosti léčby, tak jsem zmínil i ozařování a specielně to protonové. To doktor vylítnul, že to vůbec nepřipadá v úvahu. Prostě chtěl operovat u něj na klinice. Myslím, že mu vůbec nešlo o mne a o to, co je pro mne nejlepší, ale o to, co je z nějakého důvodu výhodné pro něj.“

Po této zkušenosti se pan Bahna vrátil k lékaři do Bratislavy, kam to měl sice podstatně dál, ale kterému věřil. A do hry se vrátila opět možnost ozařování. „Už jsem věděl o protonové léčbě, četl jsem nějaký článek v časopise a byl jsem přesvědčen, že protonová léčba je přesně to, co hledám – má minimální vedlejší účinky a důležitým parametrem je i kvalita života pacienta po léčbě. Jinými slovy po léčbě zůstanou zachovány sexuální funkce, močový měchýř či tenké střevo a nejsou poškozeny v důsledku nežádoucího ozáření, čímž odpadne problém s nedůstojným nošením plen.“

Lékař v Bratislavě jeho rozhodnutí podpořil a tak zdravotnická dokumentace putovala do Protonového centra v Praze, kde se o několik dní později na vstupním vyšetření potvrdilo, že je vhodným pacientem a začalo se s plánovaním léčby.

21 frakcí skončilo s prvním prázdninovým dnem a pan Vladimír se vrátil brzy na Slovensko. Do Prahy přijde nejen na kontrolní vyšetření ale i díky spolupráci s Nadačním fondem pro protonovou terapii – na Slovensku chce totiž rozhodl fungovat jako ambasador protonové terapie –  člověk, který může dalším mužům se stejnou diagnózou předat svou osobní zkušenost i pravdivé informace o průběhu léčby a jejích výsledcích. „Když jde o život jsou dostupné informace to nejdůležitější a bohužel o protonové léčbě nás urologové neinformují, tak to budu zatím dělat já,“ směje se už spokojeně muž, který si šetrnou léčbu dokázal prosadit.