Martin Steklý, 13 let – Užívejte si života, když ho máte!

Jsem maminka Martina, jmenuji se Petra a rozhodla jsem se, že se přidám k vyprávění příběhů pacientů Protonového centra, protože se domnívám, že mám co říci. A dokonce dvojnásobně. Léčil se zde můj syn a vzápětí i já sama. Příběh mého syna popíšu za něj jako jeho máma.

 

Jak to všechno začalo

Byl listopad roku 2014. Martin se hodně věnoval fotbalu. Je logické, že dítě je unavené po sportovním výkonu, proto jsem v únavě neviděla problém, ale brala ji jako samozřejmost. Najednou ale přestával jíst. Nechutnalo mu. Bylo to zvláštní, ale co, je unavený a prostě má období, kdy nepotřebuje tolik jíst, uklidňovala jsem se. Potom přišel podzim a s ním klasické chřipky a angíny. Martina také bolelo v krku. Také nic neobvyklého. Měl takové ty typické bulky v krku, které při angíně nahmatáte. Lékař mu předepsal antibiotika. Bylo jasné, že zaberou, že angína bude rychle pryč a Martin zase zdravý jako řípa a určitě opět plný chuti do jídla i do fotbalu. Každé mamince je to přeci takto jasné…

 

Vyšetření CT kvůli propadlému hrudníku

Martínek se narodil s trochu propadlým hrudníčkem. Není to žádná tragédie, ale je jenom potřeba, abychom pravidelně chodili na kontrolu. To také děláme. Jedna z dalších kontrol byla naplánovaná na únor 2015 tady u nás v Teplicích.

 

Jiné výsledky, než jsme čekali

Čekáte nějaké výsledky adekvátní tomu, proč tam jdete. Zda propadlý hrudník je v pořádku. Ani ve snu vás nenapadne, že se dozvíte ještě jiné výsledky. Šokující výsledky. Oznámili mi, že můj syn má rakovinu. Ihned Martínka hospitalizovali a druhý den jsme ho převáželi do pražského Motola. Bylo to velice rychlé.

 

Během vteřiny je vše jinak – v uspěchaném životě vás zastaví rakovina

Žijete si běžně uspěchaný život a do toho vám jedno slovo prozradí, že vše bude jinak. A vy tomu všemu také vše podřídíte. Takže jsem se stěhovala do Motola. Můj pobyt zde vystřídal na nějakou dobu nečekaně manžel, protože jsem během Martínkova léčení sama onemocněla. Rakovinou. Ale toto je příběh Martínka, tak zpět k němu. Můj příběh si můžete také přečíst.

 

Když lékař říká vašemu dítěti, že má rakovinu

Máme opravdu statečného kluka. S manželem jsme byli pochopitelně ze zprávy v šoku, tak jsme se domluvili s lékařem, který to i tak chtěl, že mu diagnózu sdělí sám a řekne mu vše podle pravdy. Byli jsme u toho. Vím, že toto byla asi nejhorší chvíle mého života. Sedíte a slyšíte, jak vašemu dítěti někdo říká to, co byste krví podepsala, že nikdy neuslyší. Kdokoliv jiný, třeba vy sama, ale ne vaše dítě. Je to přece dítě!

Martínkovi o diagnóze řekl lékař. Domluvili jsme se takto. Všichni jsme byli u toho. Martínek byl velmi statečný. Doktor mu také řekl, co ho čeká. Nebyla to jednoduchá chvíle. Vlastně asi ta nejhorší pro mámu, ale zvládli jsme to. To jsme vlastně ani netušili, co nás ještě dál potká.

 

Motol

V Motole byl Martin nakonec půl roku. Zde prošel chemoterapiemi. Bylo to velmi náročné období. Jste přesvědčená, že se už nic horšího nemůže stát. Jenže do toho přišla další rána. Martínkovy zkolabovaly plíce. Zaplnily se mu vodou. Nemohl dýchat. Lékaři mu museli zavést tracheotomii. Museli jsme Martínka odsávat a čekat, až se probere z umělého spánku. Byla jsem mu vždy nablízku. Já nebo manžel. Oporou nám byla naše báječná dcera, která se o vše v Teplicích starala. Moc jí za to děkuji a vždy jí za tu oporu budu vděčná.

 

Po chemoterapii to neskončilo – následuje ozařování

Měli jsme Martínka v rukách lékařů. S tou největší důvěrou. Celý jejich život záležel na nich. Ani ve snu by mě nenapadlo, že bych pochybovala o jejich rozhodnutích. Po chemoterapiích a všech problémech dalších, bylo nutné, aby Martínek šel na radioterapii. Vůbec jsem v tu dobu netušila, že je radioterapie dvojí – buď fotonová, taková ta běžná, která je ve všech velkých nemocnicích nebo novější protonová, která je u nás v Čechách jen na jednom místě.

 

Jedině PROTON, řekli nám v Motole

Víme, že motolská nemocnice je špička v celé naší republice, stejně jako lékaři, kteří tam pracují. Čekali jsme, že Martínka budou ozařovat v Motole. Ale motolští lékaři nám řekli, že pro děti je nejvhodnější ozařování protonem. Spojili se sami s Protonovým centrem a vše pro nás zařídili. Během ozařování jsme jezdili denně do protonu sanitkou. Nikde jsme nečekali, byli jsme objednaní na určitý čas a „U rybiček“, jak jsme začali říkat centru, jsme strávili vždy tak kolem hodinky se vším všudy.

 

Lékaři z Motola a Protonu řešili vše za nás

Měli jsme dobrý a důvěrný vztah s lékaři z Motola, stejně tak s lékaři z Protonového centra. Nejpodstatnější asi je, že lékaři byli propojení vzájemně. Nenapadlo by mě ani ve snu, že to může být jinak. Až postupem času jsem se dozvěděla od dalších lidí, že ne všechny nemocnice jsou tak propojené a vše vyřídí za vás jako Motol a Protonové centrum.

 

Proč proton?

Lékaři nám vysvětlili, že je dvojí ozařování. Že protonové je nejšetrnější. Ne všechny diagnózy jsou pro něj vhodné, ale ta naše naštěstí ano. Vysvětlili nám, že je potřeba, aby ozařováním bylo zničeno pouze to, co se má zničit. Takto jsem pochopila princip ozařování. Fotonové, to běžné, není tak šetrné. Ozáří totiž i orgány a tkáně kolem Tím je tedy naruší, poničí. V budoucnu by to pro Martínka mohlo znamenat, že nebude moci polykat. Hrozily i jiné vedlejší účinky a bylo jich dost. Nerada na tu představu vzpomínám. Člověk se chce zbavit rakoviny, a ne si přivodit další problémy a zničit to zdravé v těle. Byla jsem vděčná za lékaře, kteří synovi jednoznačně doporučili to ozařování šetrnější.

 

Škola v Motole

Když se Martin dostal z nejhoršího, vrátil se pomalu k učení. Martin sice zažil velice těžký půlrok, ale vše zvládnul. V Motole za ním chodili učitelé, takže ani neopakoval ročník, a když mu bylo dobře, tak se učil. Když jsme se vrátili do Teplic, což bylo snad až po půl roce, tak nám moc pomáhaly učitelky. Dokonce chodily za Martínkem domů a učily ho. Velkou oporou byly po celou dobu nejen paní učitelky, ale i děti ze třídy. Dopisy, vzkazy, pozdravy – prostě jakákoliv podpora byla pro Martínka také obrovskou motivací.

 

Martin a dva roky po léčbě

Chuť k jídlu se vrátila. K fotbalu se ještě Martin nevrátil. Ale už chodí na tělocvik. Je potřeba se vším začít pomalu. Teď už všichni víme, že není kam spěchat. Martin za ty dva roky strašně vyrostl. Na začátku léčby měřil 168 cm a vážil, poté co ztratil chuť k jídlu, jen 42 kg. Dnes je to 180 cm čahoun, ale ještě trochu by mohl přibrat. Vůbec nic ale neřešíme, žádné blbosti. Jen to, ať jsme všichni spolu a v pohodě. A Martin v pohodě je.

     

 

Kontroly „U rybiček“

Na kontrolu jsme jeli do Protonového centra v červnu (2017). Pevně věřím, že vše bude v pořádku a že konečně toto léto už zvládneme v plné síle.

Proton tým: Ano, v červnu jsme se také potkali. Martin i Petra se pozdravili se všemi, koho potkali od recepce po sestřičky i lékaře. I celý proton tým byl zvědavý, jak Martin vyrostl. Přišel jsem jako malé dítě a najednou je z něj vysoký mladý muž. Oba byli plní energie. Těší nás, že se jim daří dobře. Přejeme jim mnoho zdraví a děkujeme za pozitivní vzkazy, které nám nechali nejen pro nás, ale i pro vás.

 

Pozitivní vzkaz pro nás všechny od Martina:

Martin, červen 2017: „Ti malí, ať si užijou dětství, a ty velký? Ať zatnou zuby, ty zvládnou vše! Užívejte si života, když ho máte!“

 

Proton tým:

Martin je milovník fotbalu. Jeho velkým snem je mít podepsaný míč od známých fotbalistů. Určitě se s nimi jednou setká i osobně a míč mu podepíšou. My se v tom budeme snažit pomoci. Pokud i vy byste mohli Martínkovi udělat fotbalovou radost, předem děkujeme, že se nám ozvete na marketing@ptc.livepreview.cz