Mária Ábelová, 74 let

Začalo to bulkou

Před 13 lety jsem si nahmatala bulku na prsu. Naštěstí to nebylo nic zhoubného, proto jsem nemusela absolvovat žádnou léčbu, ale musela jsem chodit na pravidelné kontroly. Celý život jsem, jak sama říkám, jsem tak nějak proplouvala ve zdraví, takže jsem trochu spoléhala, že ve stáří mě nepotká nějaká závažná nemoc. Byla jsem ráda, že vše je víceméně v pořádku a že mi stačí pravidelné kontroly.

Proč chodit na pravidelné prohlídky?

Léta utíkala, já si užívala důchodu a chodila mimo jiné na pravidelné prohlídky. Rozhodla jsem se, že půjdu na poslední. Doteď se za 13 let nic nestalo a vše je v pořádku, tak proč bych měla každý rok absolvovat prohlídku? Půjdu na poslední, rozhodla jsem se.  Stejně mi nic nezjistili, takže co by se mohlo stát?

Má poslední pravidelná prohlídka

Nevypadá to dobře. To byla slova, která jsem ani netušila, že uslyším. Byl to šok. Šla jsem přece na poslední prohlídku a byla přesvědčená, že mi opět řeknou, že jsem zdravá. Byl mi řečený přesný opak. Prošla jsem několika vyšetřeními, kterými bylo mimo jiné sono a biopsie.

Vliv jedné paní doktorky na můj život

Měla jsem to štěstí, že jsem se dostala už před těmi 13 lety do rukou paní profesorky Jitky Abrahámové z Thomayerovy nemocnice z Krče. Slyšela jsem, že paní profesorka je číslo jedna v onkologii na léčbu rakoviny prsu. Uklidnilo mě, že budu v nejlepších rukách. Chtěla jsem jí tedy v tom únoru poděkovat za těch 13 let péče, skončit docházky na kontroly a dále už si užívat jen plného zdraví. Ale jak jsem již prozradila, mýlila jsem se.

Poděkování paní profesorce

Touto cestou chci poděkovat právě paní profesorce Jitce Abrahámové. Jsem velmi ráda, že jsem se dostala právě do její péče. Vše mi vždy vysvětlila. Vždy jsem měla jasno v tom, co mě bude čekat. Přece jenom mi je 74 let, trochu jsem se obávala, že se lidem v mém věku nevěnuje moc velká pozornost, ale paní profesorka mě naprosto vyvedla z omylu. Byla velice milá, vstřícná a vše mi vysvětlila.

Není ozařování jako ozařování

Po operaci, kterou jsem měla 14. 3. 2017, jsem měla nastoupit radioterapii, tedy ozařování. Do té doby jsem vůbec neslyšela, že existují nějaké druhy radioterapie. Měla jsem za to, že ozařování je prostě ozařování. Paní profesorka mi doporučila protonové ozařování. A tak jsem neváhala a šla na protonové ozařování.

Nechci infarkt

Samozřejmě, že mě zajímalo, v čem je pro mě lepší. Pochopila jsem, že pokud jsem měla nádor v levém prsu, je potřeba co nejvíce ochránit srdce a plíce, které jsou právě blízko levého prsa. Co se ozáří, to se zničí, a já pochopila, že potřebuji zničit pouze to, co se má zničit a ne to, co je zdravé. Nedokážu si představit, že bych si přivodila vedlejší účinky tím, že se mi poničí srdce nebo plíce a já budu za pár let řešit další zdravotní problémy, nedej bože infarkt.

Výlety z druhého konce Prahy

Léčbu jsem nastoupila 18. 5. a skončila dnes (pozn. 3. 7. 2017). Měla jsem celkem 33 frakcí. Jsem z Prahy, takže jsem si vždy udělala výlet na druhý konec Prahy a strávila hodinku v Protonovém centru. Ráda jsem všude včas, takže jsem chvilku počkala na velké recepci a dívala se na rybičky, které se asi pro mnohé staly takovým symbolem Protonového centra.

Jak jsem prožívala ozařování?

Ozařování netrvalo dlouho. Samotné ozařování je opravdu chvilinka. Nejdelší čas člověk stráví přípravou, kdy mě personál přesně šteloval, aby ozařování bylo přesné. Měla jsem hodně ozařování, proto jsem byla častěji i unavená. Ale únava se dá zvládnout a člověk s ní musí počítat, ať jde na jakýkoliv zákrok.

Další pravidelné kontroly

Ač jsem se ještě v únoru domnívala, že na pravidelné kontroly už chodit nebudu, tak se tomu dnes musím smát. Samozřejmě, že budu. Jsem po léčbě, budu si dál užívat života, ale rozhodně myšlenku, kterou jsem měla v únoru, že já pravidelné kontroly už nepotřebuji, vymazávám z hlavy.

 

Pozitivní vzkaz

Byla jsem požádána, abych předala pozitivní vzkaz. Ihned mě napadlo, co vám všem chci vzkázat, ať jste muž nebo žena. Můj vzkaz pro vás je:

CHOĎTE NA PRAVIDELNÉ KONTROLY!

Můj příběh je obyčejný. Můj příběh je stručný. Můj příběh je pro vás, protože chci, abyste si z něj odnesly dvě věci, které vám možná, a budu tomu moc ráda, mohou pomoci. Tou první je, že máte chodit na pravidelné kontroly. Tou druhou je to, že je jedno, jestli vám je dvacet, třicet nebo sedmdesát, právo na léčbu máme všichni stejnou. Věřte mi, že Protonové centrum není jen pro mladé. Ve druhém patře (pozn. patro, kde jsou ozařovny) je šedivých lidí jako já dost.

Říkám to pro to, abyste si nemysleli, co si Protonové centrum je dosažitelné jenom pro lidi bohaté nebo mladé. Je pro všechny.

GPS

Slyšela jsem o paní Kristýně, které sdělila svůj příběh a nabídla se, že jí lidé mohou kontaktovat. Pokud by někdo z vás měl pocit, že by se mě chtěl zeptat na více věcí, které by mu mohly pomoci, třeba nějaké paní v mém věku, jsem domluvená s Protonovým centrem, že vám na mě předají kontakt. (pozn. Proton týmu – adresa: marketing@ptc.livepreview.cz) Nemusela jsem hledat cestu za svou léčbou jako Kristýna. Měla jsem štěstí na paní profesorku Abrahámovou, která mi doporučila protonovou léčbu. A já ji zase doporučila kamarádovi mého syna. Kdykoliv byste se potřebovali zeptat, jak jedna obyčejná paní prožívá svůj obyčejný příběh a jak se cítila během léčby, dejte mi vědět. 

Proton tým:

Paní Abelová je „neobyčejná“ paní, která je nejen milá a klidná, ale také velmi pozitivní. Také velice skromná a laskavá. Těší nás, že dala důvěru Protonovému centru a velmi jí děkujeme za její „neobyčejný“ příběh.