Anton Mólcik, 74 let, Banská Bystrica

Pan Mólcik svůj zdravotní stav rozhodně nikdy nepodceňoval. Pochází ze zdravotnické rodiny (otec působil jako onkolog), sám je bývalý stomatolog a navíc stále aktivní horolezec. „Můj cíl na konec srpna je buď Monte Rosa ve Švýcarsku, nebo cesta přes francouzské Alpy“, usmívá se aktivní pán na své 4. ozařovací návštěvě v protonovém centru. Čeká ho už pouze jedna – jeho karcinom prostaty byl zjištěn v časném stádiu a může tak být léčen v krátkém režimu.

Jeho postoj k prevenci je ukázkový – od padesáti let každý rok docházel na kompletní vyšetření krevních markerů, od sedmdesáti let pak každý půl rok absolvoval testy PSA. Když mu v říjnu 2016 urolog naměřil hodnotu 3,18, trochu zbystřil. Když se hodnota zvedla na 3,53, rozhodl se tento výsledek ověřit klasickou biopsií. „Trval jsem ale na kompletní anestezii – toto nepříjemné vyšetření jsem podstoupil ve spánku. Podle mne by to tak mělo být automatické, namísto zbytečného trápení pacientů,“ dodává. Nález byl pozitivní, a sice T2 – časné stadium. Pan Anton tenkrát zavzpomínal na otce, jehož radou už se jednou v životě řídil. „Otec říkával – když se operuje, musí to být radikální, se vším všudy.  Proto když se mi po dovolené v Chorvatsku objevil kožní melanom, bylo odebrání bez diskuze. Ale u prostaty je to jinak – pokud se operuje, kvalita života je na nic,“ dodává pan Mólcik a myslí tím zvýšené riziko nepříjemných následků jako impotence a inkontinence, která může pánské pacienty po operaci provázet.

„Zbyly mi tak dvě možnosti – hormonální léčba a ozařování. Když mi urolog aplikoval zkušební dávku hormonů, bylo mi jasné, že tady cesta nevede. Zažíval jsem a stále zažívám návaly a dokonce se mi začal usazovat tuk na břiše,“ stěžuje si a demonstrativně vyhrnuje tričko. „Pokud bych však měl podstoupit ozařování na Slovensku, v úvahu by připadala pouze brachyterapie. Ta by mohla ohrozit můj kardiovaskulární stav, protože jsem byl po dvou infarktech.“ Jelikož neztrácí přehled o novinkách v medicíně, dobře věděl o protonové terapii. Byl čím dál jistější, že to je ta pravá cesta…

„Navštívil jsem primáře urologické kliniky v Banské Bystrici, který platí za hlavního odborníka v tomto oboru na Slovensku.“ Po předání na pobočku VšZP v Banské Bystrici si pojišťovna vyžádala ještě doporučení krajského odborníka. Nutné tak bylo setkání s hlavním urologem v Bratislavě. Pak už nic nestálo v cestě a za deset dní přišlo schválení protonu v Praze.

Proč si myslí, že čeští ani slovenští urologové mnohdy pacienty o možných alternativách léčby neinformují sami, dokud si o ně pacient neřekne? „Víte, když jsem byl já mladý, navštívil jsem všechny zahraniční nemocnice. Dnes bohužel lékaře nezajímá tolik vlastní vzdělávání, jako peníze,“ dodává trochu kriticky. „Protony jsou tvrdší a koncentrovanější forma ozařování. Efekt je lepší, ale myslím, že ještě důležitější přidanou hodnotou pro pacienta je jejich ŠETRNOST.“

Průběh léčby hodnotí pan Mólcik jako bezproblémový. „Po prvních dvou návštěvách jsem necítil vůbec nic. Teď musím častěji na záchod, ale to nic není . Jsem si už nyní jistý, že tohle je ta pravá léčba pro mne,“ uzavírá pacient, kterému bychom mohli jeho optimismus závidět…