Právo – 4.5.2017

V pražském Protonovém centru o víkendu odstavili 220 tun těžký cyklotron. To je zařízení, které ozařuje pacienty s rakovinou. Po pravidelné úspěšné kontrole už zase slouží pacientům. Protože odstávka není obvyklá, zeptali jsme se hlavního fyzika uvedeného centra Vladimíra Vondráčka na podrobnosti.

* Jak často se provádí tzv. odstávka?

Dvakrát za rok. Důvodem je, aby se po technické stránce důkladně zkontroloval cyklotron, což znamená hlavně kontrolu vnitřního prostředí cyklotronu.

* Jakým způsobem se odstavuje cyklotron?

V cyklotronu se urychlují protony, čímž se vytváří protonový svazek. Po skončení ozařování je nutné cyklotron nechat vypnutý několik desítek hodin, aby se radioaktivní částice vzniklé během procesu urychlování protonů rozpadly.

* Trvá to dlouho?

Důležitým parametrem je tzv. poločas rozpadu, který udává dobu, za kterou se rozpadne polovina radioaktivních částic ve zkoumaném vzorku. Nejdříve se rozpadne polovina. Poté z té poloviny opět polovina a tak dále.

* Kdy a jak se cyklotron otevírá?

Poté, co se už neozařují pacienti, se cyklotron vypne. Je ale ještě třicet hodin zavřený. To je právě ta doba, kdy dochází k rozpadu většiny radioaktivních částic. Cyklotron se pak otevře.

* Kdo má přístup k cyklo -tronu?

Jsou to speciální pracovníci z Belgie z firmy IBA, která se specializuje na výrobu cyklotronů, tudíž také má své vyškolené pracovníky na údržbu a čištění.

* Jaké riziko podstupují pracovníci, kteří čistí cyklotron?

Tito pracovníci jsou velmi hlídaní, protože pracují v prostředí, kde může být a je ohrožováno jejich zdraví. Stejně jako každý člověk, který pracuje v prostředí, kde se ozařuje, mají při sobě tzv. osobní dozimetr, který stanovuje, k jak velkému ozáření pracovníka došlo. Tito kolegové z Belgie chodí velice často na prohlídky. Dozimetr mají někteří pracovníci PTC také ve formě prstenu, protože právě jejich ruce přicházejí často do kontaktu s nebezpečnými částicemi.

* Pokud by se během odstávky kdokoliv jiný přiblížil k cyklotronu, chtěl by do něj nahlédnout, vystavuje se riziku ozáření?

Ano. I přesto, že byl cyklotron dlouho vypnutý a došlo k rozpadu většiny radioaktivních částic, tak určité riziko zde je. Jedná se zhruba o stejnou dávku, kterou obdrží pasažér letadla na cestě z Prahy do Tokia.

* Kontrolu cyklotronu s trochou nadsázky asi můžeme přirovnat k technické kontrole auta. Co se ale stane, pokud se cyklotron porouchá během běžného provozu. Hrozí tak porušení záření do všech čtyř ozařoven?

Stejně tak jako jsme schopní sami udělat jednoduché úkony a opravy v autě, tak i naši technici jsou vyškoleni a stroji rozumí. Pochopitelně pro rychlost opravy je jednodušší, než aby sem z Belgie kolegové letěli, aby se domluvili např. přes Skype a přesně se poradili. V dnešní době to opravdu není problém.

* Stalo se, že jste museli využít takové konzultace na dálku?

Konzultace se využívají poměrně často, jedná se o diskusi třeba nad chováním některých parametrů cyklotronu, které nemají třeba ani vliv na ozařovací svazek. Navíc je systém nepřetržitě online připojen na monitorovací systém, kde je shromažďována řada údajů, které mohou následně využívat např. vývojáři pro budoucí verze cyklotronů.

* Jak hlídáte, aby se záření během odstávky nedostalo ven z prostoru, kde je cyklotron?

Tím, že ho necháme vypnutý a čekáme na rozpad většiny ra -dio aktivních částic. Tím, že postupujeme dle přesně daných instrukcí a víme, kdy co můžeme udělat. Mezi jasná pravidla také patří neustálé měření možné radioaktivity v blízkém okolí.

* Když jsme u hlídání úniku ozáření do okolí, jak se zajišťuje bezpečí obsluhy?

To je naším velkým úkolem, abychom nikdy nedopustili únik záření ven. Všude jsou přístroje na měření, kontrolu. Dávku ozáření dostane pouze pacient na ozařovně.

* Záření, které cyklotron produkuje, je určitá energie, která ničí rakovinu. Pro každého člověka nemocného rakovinou je potřeba vyslat jinou energii. Co se děje předtím, než se mu zadá úkol?

Lékaři přesně označí v CT obrazech, co je potřeba ozářit, zničit. Snímky a veškeré informace jsou předány kolegům, radiologickým asistentům, kterých u nás pracuje pět. Ti přesně podle všech možných údajů a výpočtů připraví plán ozařování. Např. z kolika úhlů se bude ozařovat. Pro představu: pokud má člověk nádor v hlavě, ozařujeme ho většinou z boku, potom logicky z druhé boční strany hlavy a ještě například zespoda – ze směru k bradě. Celý tento proces výpočtů trvá někdy i dva tři dny pro jednoho pacienta.

* Poté stačí zadat údaje do obřího cyklotronu a velice jednoduše řečeno, až přijde daný pacient, stačí zmáčknout start?

Rozhodně ne. Zasahujeme do těla člověka, ovlivňujeme mu celý další život. Pracujeme na milimetry přesně. Vše musí procházet mnoha kontrolami. Preciz -ní proces plánování ozařování a kontrol až po samotný proces ozáření má na starosti celý tým pracovníků PTC. Jejich činnosti na sebe musí přesně navazovat. Za kvalitu svazku a kvalitu ozařovacích plánů zodpovídají radiologičtí fyzici, za vytvoření plánů a následné přesné ozáření pak radiologičtí asistenti. Často se ale jejich činnosti prolínají rovněž s prací lékařů, žádný z kroků radioterapie není proveden bez jeho nezávislé kontroly.

* Je ozařování vyzkoušeno nanečisto? Znamená to, že cyklotron vydá dávku nejen pro konkrétního pacienta, ale ještě předtím pro nějaký model, abyste viděli, zda přesně zasáhnete daný nádor?

Jednoduše řečeno, ano. Příklad – ozařujeme hrudník. Máme vše vypočítáno. Den před samotným ozářením kolegové přenesou ozařovací plán na tzv. fantom – prakticky se jedná o nádrž s vodou, ve které je umístěn měřicí přístroj – a provedou ozáření „nanečisto“. Tím se ověří, že ozařovač je schopen precizně dodat celé ozáření.

* Dobře. Vše je pečlivě vyměřeno. Přijde pacient a začne se ozařovat. Nesmí se ani pohnout. Jak ale je ošetřeno to, kdyby se například dostal do nějakého stresu a prostě se pohnul, vstal, cokoliv.

Tužkové skenování funguje naprosto přesně na milimetr. I když ozařujeme místa, kde musí mít člověk na chvíli zatajený dech, aby se absolutně nic nepohnulo, máme vše dopředu vyzkoušené s pacientem a nacvičené. Pacient má brýle, v nich vidí „semaforek“ a přesně ví, kdy se má nadechout a kdy vydechnout. Kolegové vidí to samé na monitoru. Jakmile zadrží dech, spustí se ozařování. Počítá se s tím, že se bude ozařovat tak dlouho, jak si natrénoval zadržení dechu, které je zakreslené a viděno u pacienta v brýlích a u nás na monitoru. I kdyby ale pacient sebeméně zakašlal, pohnul se, vydechl, ozařování se okamžitě automaticky přeruší. Jakýkoliv jiný pohyb je zaregistrován kolegy, kteří pacienta sledují na monitoru po celou dobu ozařování. Ti by okamžitě ozáření přerušili manuálně.

***

Při ozařování zasahujeme do těla člověka, pracujeme na milimetry přesně, vše prochází mnoha kontrolami Vladimír Vondráček