Přes pokrok dosažený zaváděním moderních metod léčby zůstává rakovina jedním z největších problémů současné medicíny. Ve vyspělých zemích je přibližně 1 ze 3 osob během života postižena nádorovým onemocněním a 1 z 5 mu podlehne. Z hlediska četnosti výskytu nádorů se Česká republika již dlouhodobě řadí k prvním deseti zemím světa.
Pro boj s rakovinou má dnešní medicína tři hlavní zbraně.
Léčebný plán se liší podle typu, stádia a rozsahu onemocnění. Ve většině případů léčba probíhá různou kombinací výše uvedených možností.
K nejekonomičtějším způsobům léčby rakoviny s poměrně vysokým léčebným efektem patří radioterapie. Ve vyspělých státech je v současnosti používána u 50-60 % onkologických pacientů a její zastoupení v komplexní léčbě stále roste. Z tohoto počtu je asi jedna třetina nemocných s rakovinou léčena samostatně radioterapií a téměř dvě třetiny pacientů jsou léčeny radioterapií v kombinaci s chirurgií, chemoterapií, hormonální terapií či biologickou cílenou léčbou. V České republice léčbu zářením dle dostupných statistik podstupuje jen 32 % (ÚZIS 2011) pacientů. Vzhledem k uvedeným skutečnostem lze očekávat strmý nárůst počtu nemocných podstupujících tuto léčbu.
Na rozdíl od běžné radioterapie, která k ozáření a ničení nádorových buněk používá fotony, je protonová terapie pokročilejší a používá protony. Tyto částice dávají protonové terapii její mnohé výhody.
Největší výhodou protonové terapie v porovnání s běžnou radioterapií je její přesnost a její schopnost ochránit zdravé tkáně. Běžný fotonový paprsek prochází tělem a předává značnou část své energie před i za nádorem. Protony mají ovšem určitou fyzikální vlastnost, které se říká Braggův vrchol, která má schopnost odevzdat výrazně míň energie cestou k nádoru a nemá dopad na tkáně za nádorem.
Nebýt přesného fyzikálního vysvětlení, povedou se o šetrnosti protonové terapie a jejích výhodách při léčbě nádorů nekonečné debaty. Naštěstí je tu fyzika a ta jasně dokazuje, proč protonové záření dokáže uchránit zdravé tkáně a orgány ležící v okolí nádoru.
Jak vysvětluje hlavní fyzik PTC Vladimír Vondráček: „Při ozařování nádorů je část energie vždy dodána i mimo vlastní cílovou oblast. Pro hluboko uložené nádory je zřejmé, že záření se musí k nádoru dostat skrz zdravou tkáň. V radioterapii je tedy vždy nutné vyvážit přínos dodání vysokých dávek, které dokáží zničit nádor a riziko vzniku nežádoucích účinků v okolních tkáních. Hlavní výhodou protonové radioterapie je právě minimální ozáření zdravých struktur v okolí cílového objemu. Pokročilé techniky fotonové radioterapie jsou schopné také ozářit příslušný cílový objem do patřičné dávky a zajistit tak kontrolu nad nádorem, ale nedokáží zamezit dodání dávky i do zdravých tkání v ozařované oblasti.“
Proto začali obhájci fotonové terapie používat argument v podobě tzv. limitních dávek na kritické orgány. Jde vlastně o „dohodu“, že připustíme nežádoucí ozáření životně důležitých orgánů.
„Musíme si uvědomit, že dodržení tzv. „limitní dávky“, je spojeno až s 5% rizikem vzniku nežádoucích účinků po léčbě. To znamená, že 5 lidí ze sta se nežádoucího účinku skutečně dočká. A v Česku se ročně ozáří více než 20 000 pacientů. Proton však dokáže ozářit nádor tak, že do příslušného kritického orgánu není dodána žádná, nebo jen nejnižší možná dávka. To znamená zároveň i nulové, nebo minimální riziko vzniku nežádoucích účinků,“ zdůrazňuje fyzik.
Radioterapie je léčba, kdy každý jednotlivý případ vyžaduje individuální posouzení a pečlivé zhodnocení, jaký způsob ozáření je pro daného pacienta nejlepší. Rozhodování nesmí být ovlivněno tvrzením, že limitní dávka = bezpečná dávka. Toto tvrzení navíc neplatí, když k vyloučení rizika nežádoucího ozáření existuje bezpečnější a v Česku snadno dostupná léčba – protonová terapie.